Zítra mám výročí. Bude to sedm let, co jsem na STOBu. Tehdá mne, brzy po tom co jsem se objevila na stránkách, oslovily Macatice, Máša, martashi, Jitulka, Zdrhla  a další. Vstupovala jsem s velkými cíli a odvahou. Někdy to šlo lépe, někdy hůř. Našla jsem mezi Vámi řadu přátel. S Jiřinkami jsme udělaly první kroky STOBích šlápot na společném výletě v Poděbradech a na dalších akcích jsme se osobně setkaly s dalšími z našich řad. Jak už jsem ale kdysi psala, posledních několik let pro mne nebylo lehkých. Ale letos, hlavně v průběhu druhého pololetí se mi povedlo situaci docela "stabilizovat". Něco jsem ustála, něco pochopila. Dost jsem toho i uklidila - doma i v hlavě. A letošní Vánoce byly u nás opravdu šťastné a veselé.

Konečné letošní vážení sice ještě neproběhlo ( Alespoň jsem přestala lézt na váhu každý den a vážím se opravdu jen jednou za měsíc. ), ale odhaduji, že to bude "nula od nuly pojde" - tedy skoro stejně jako na začátku roku. Ale vlastně i to je malá výhra. Další malou výhrou je i to, že mám stále méně ( i když dost kil se mi vrátilo ) než na začátku.

Řekla jsem si, že asi nastal čas, zase trochu pozornosti svému tělu a napadlo mne, že si znovu projdu projekt "Výzva 52". Bylo tam mnoho podnětných myšlenek a nápadů a na část z nich asi dost často zapomínám a to je škoda. Myslím, že za těch sedm let ze mne vyprchala velká část horlivosti a urputnosti. Ale i zpomalení by mohlo mít své kouzlo. Zkusím to. Přidáte se někdo?